☮ klid ☯

zčernáš, udusíš, zastřelíš, oslepneš

20. listopadu 2017 v 19:12 | Alter(ona) |  Poetry
mám už strach cokoliv říct

pojď se raději svlíct

a plout rudým pramenem

vtéct do půdy

stát se semenem

a v míru klíčit dolů

ty, já a jen spolu

prorůst skrz a otočit

ležet na ledovém prostěradle

dokázat se jen pomočit

vpravit si jehlu zvadle

neříkej mi, co mám dělat

odřežu si svoje uši

nesnaž se mě vzdělat

ve spánku ti vysaju duši

...

zčernáš v rohu kulatého pokoje

udusíš se čerstvým vzduchem

zastřelíš se bez náboje

oslepneš prostoduchým puchem

 

mé světlušky

19. listopadu 2017 v 15:38 | Alter(ona) |  Notes
Cíl.
Celý život je cestou.
Hledáme chodníčky okolo modrých jezírek, které se krčí v přítmí vrbových lesů.
Chytáme světlušky...
Malé věci, které nás vedou k vnitřní dokonalosti a rovnováze.
I když je cesta často klikatá a rostou kolem ní trnité keře, dokáže být i překrásnou procházkou sadem narůžovělých pivoněk.

/Jak si cestu zpříjemňuji a umocňuji na ní dobrý pocit?/

  • při ponurém chladném počasí si otevřu okno, zavrtám se do peřin a čtu si knihu
  • obleču si olivově zelený svetr, piji heřmánkový čaj bez cukru a píši poezii
  • v harémkách zapálím vonnou tyčinku, ztlumím osvětlení a poslouchám indickou hudbu, taková meditace mi nabídne nejvíc zkušeností a pocitů
  • kuchtím indická jídla, zpívám si, poslouchám tématickou hudbu a vdechuji známý pach kari
  • podzimní počasí mě donutí si obléct medovou manšestrovou bundu, okrovou šálu a vyrazit na procházku (obvykle zabrousím do 'zdravíčka', kde si nakoupím luštěniny a vonné oleje)
  • zapálím si svíčky, v pohodlné oblečení si brnkám na kytaru a zpívám
  • pohladím nažloutlý papír prsty a tančím po něm štětci, barvy mne spouštějí do spirálovitého tunelu a já unikám do jiných světů...



(k)astrace

16. listopadu 2017 v 22:28 | Alter(ona) |  Poetry
mlha, chlad a ptáci
vznáší se mou hlavou
zažívám denní (k)astraci
klidnou, nijak hravou

cítím se být okleštěna
od okolí prostého
ze společnosti vytěsněná
pro /Poea/ či /Goetheho/?

nikdo mi neodpovídá
všichni o mně neví
avšak nitro vídá
že jim jednou sleví

 


slunce a měsíc

15. listopadu 2017 v 18:50 | Alter(ona) |  Notes
Jednou si takto nevědomý mladý muž pověděl v duchu:
Všichni, na které se podívám, mají Slunce.
Ohnivou kouli, která je již po tisíce let uctívaná.
Dává život, důvod se usmívat a hřeje ve vzpomínkách na duši.
Já tu však sedím, úplně sám, a vidím na obloze leda tak Měsíc.
Studený, nevřelý a vzhlíží k němu tak možná vlci!
Jaký já jsem nešťastník!
Copak v mém životě nemůže být ani kus dobra..?

...

Jak může vidět Měsíc, když nemá Slunce?

Jsme dlouho učeni, že jsou ve všem polarity.
Dobro a zlo.
Světlo a tma.
Muž a žena.
Ať už je Slunce životodárné, tak je však i zničující.
Sami si tvoříme náš rozmanitý život, každý se můžeme podívat na věci z rozličných stran.
Takto bych popsala jednu z velmi důležitých věcí pro život.


navždy

12. listopadu 2017 v 16:17 | Alter(ona) |  Notes


Jak dlouho bude existovat?
Bude se zmítat v prostoru, nebo bude jen nepatrným fluidem, které necestuje?
Představa, že jednou se prostě vytratím z prostoru, je děsivá, avšak i příjemně osvobozující pro mé nekonečné myšlenky.
Co zůstane?
Co přechová život, který jsem žila..?
Jak jsem jej žila.
S kým jsem jej žila.
Kde jsem jej žila.
Kdy jem jej žila.
Proč jsem jej žila.
Slova plynou a ztrácejí význam.
Oddychuješ něco, co ti chybí.
Budeš navždy.

...

Neposuzuj to, co se ti děje.
Není to špatné a dobré.
Je to jen cesta, která tě vede.
Přijmi ji a nebude pro tebe důležitý cíl.


ochuzující ''lásky''

12. listopadu 2017 v 13:39 | Alter(ona) |  Notes
Nechce se mi ztrácet čas partnerstvím, které mě akorát ochuzuje a tvoří mi chmurné myšlenky.
Nevím, co se to se mnou děje.
Vždy jsem chtěla s někým trávit čas.
Možná je má duše více nespoutaná, než jsem si myslela.
Mám chuť se odtrhnout od všech vazeb, které mi ubírají energii a kazí mi radost z věcí, které miluji.
Alespoň jsem se ujistila v tom, že dokážu milovat.
Asi trochu jinak než ostatní, ale dokážu to.

...

Cítím se být milována uměním, barvami, dřevěným tělem kytary, papírem a vůní.
Doopravdy mě nehladíš ty, ale vlna.
Polibky jsi mi nedal, to voda mě líbá.
Nejsi to ty, kdo ve mně zahání strach.
Je to santalová tyčinka z Barmy.
Nejsi mi oporou, to já sama se držím tady.
Netišíš mou pnoucí bolest žaludku, to Chanca piedra z obchůdku na rohu.


Kam dál